Matky, proč vychováváte kavárenské povaleče a poseroutky?

Copak je nějaká jiná doba? Proč se bojíte? A čeho? Vychováváte děti, které nejsou samostatné. Vychováte děti, které neumějí nakupovat samy. Děti, které neumějí chodit samy do školy a hrát si bez dozoru v parku. FUJ!

Aneb jak paní Zlámalová má polámané vidění světa

Ve výše uvedeném článku paní analytička Zlámalová líčí strašnou výchovu českých matek a také čipování. Ministr školství totiž navrhl čipy. V cizině dávno mají čipy. Čipy na kartách, karty, které umožňují vstup do budov, karty, které mají pamět o tom, kdo má kolik peněz na stravenku atd. Ne čipy ve smyslu scifi, dáme implantát do dítěte a budeme ho sledovat na velké obrazovce velkého Bratra za pomoci velkého náčelníka Manitů.

Tak i tak, paní Zlámalová apeluje na matky, aby se přestaly bát. Ostatně, čeho se můžeme bát. Proč se bát?

Možná proto, že už není komunismus a nelžeme si o tom, jaká je kriminalita. Možná proto, že Česko už není tak uzavřená společnost, kde se lidi navzájem víc sledovali a víc si dovolili, ať už cizí děti okřiknout nebo plácnout nebo rovnou nahlásit rodiče na národním výboru...

Je jiná doba? TO si sakra pište, že je jiná doba. Všude je více nebezpečí. Více aut, větší vzdálenosti do škol (někteří rodiče chtějí lepší školy, které nejsou zrovna za rohem). Více cizích lidí, více cizinců. Více nemocí. Více drog. Více úchylů. Víc nebezpečí, aneb vítejte v 21. století, kdy technologie odloučila lidi od lidí a kdy máme se důvod více o děti bát. Teda, nemusíte se bát, pokud máte vaše děti na háku.

Já osobně se nebojím čipování, on totiž nikdo nenavrhuje, aby naše děti měly v SOBĚ čip. Nebojím se ani toho, že budu mít doma poseroutku. Na realitu života je čas, děti by se měly hlídat a mělo by se o ně pečovat. A nehodlám riskovat, protože naše děti jsou to nejcennější, co máme. Samozřejmě, všeho s mírou, ale neodpustila bych si, kdybych zbytečně riskovala a nechala dítě vyrůstat stylem, jakým jsem vyrůstala já. Ono to totiž nebylo jen samé zlaté a mělo to hodně nevýhod.

Zlepší se život našich dětí, když budou lítat samy s klíčem kolem krku a jezdit na kole bez ochranné přilby?

Dřív to bylo jiné. Možná pro někoho lepší. Ale doba, kdy děti chodily pěšky samy ze školy s klíčem na krku, kdy si hrály na nedostavěném sídlišti, kdy se miminka nechávala v kočárku před sámoškou - ta doba je pryč. Dneska je tady jiná doba.

Nezlobte se, ale opravdu nehodlám posílat dítě ve věku deseti let samotné na nákup, nechat ho hrát v parku bez dozoru, nechat ho jezdit metrem přes půl Prahy, jen abych uspokojila nějakou paní Polámanou. Děti nepotřebují více samostatnosti, když jsou malé, děti potřebují hlavně lásku a péči. Můžeme se dohadovat o tom, zda je vhodné mít hodně kroužků v tom či onom věku, zda je tahle škola lepší než tamta, můžeme se hádat na téma prso nebo láhev, bavlna nebo umělotina. Ale v debatě Nechat dítě samo versus mít tušení, co dělá a kde je, neustoupím. A nepotřebuji k tomu ani technologii, ať už ajfoun nebo čip. Stačí být pozorný rodič. A časem, až bude ono dítko starší, bude mít dobrý základ, na kterém může stavět. Bude sebevědomé, ale ne úzkostlivé. Bude vědět, že někdo se o něm zajímal.